Lance Armstrong

Je typickej Amík, v tom nejlepším i v tom horším. Jestliže Obama vyhrál volby na základě sloganu "Yes, we can" tak on vyhrál 7x TdF a klidně by mohl říkat "Yes, I can". To je na něm to úžasně motivující. Story o rakovině znáte všichni, možná ne každej ví, že měl meta do plic a mozku a šance na přežití byla menší než 50%..  to už je stejně dost omletá pohádka, ale když jsem četl jeho autobiografie nebo sleduju videa na youtube, ať už je to marketing, egocentrismus.. tak na mě přechází síla. V jednom shotu říká: "To je moje tělo. Můžu s ním udělat co chci." A to je přesně ono, každej máme ten život ve svejch rukách, někdo víc, někdo míň, ale pořád je to z největší míry na nás. Nikdo neříká, že snadnej život je správnej život. Úspěch, zdraví, peníze - málokdy je to zadarmo. Někdo tráví roky v laboratořích, někdo roky v archivech a on roky v sedle na kole. Chtělo by se říct, že tím prospívá akorát sám sobě, ale já jsem přesvědčenej, že on tuhle hranici dávno překonal. Alespoň mě fakt insipuruje. A to jsem já, obyčejnej kluk z Česka, kterej se má hodně dobře. Co pak asi znamená pro lidi opravdu nemocný?

---

Život je dar, úžasnej zázrak a kvůli tomu nemusím bejt věřící. Právě proto, že nejsem, vidím, že na smysluplnej život naplno mám nějekých.. 45 let?.. To není moc a já chci aby to bylo co nejdýl. Proto nekouřim, nehulim, pravidelně nechlastam, nežeru o půlnoci výpečky. Mám úctu! Dostal jsem inteligenci a nějak s ní nakládám, ale dostal jsem taky relativně zdravý tělo. Jasně, ve 20 je každej  v pohodě, pokud není úplnej ignorant. Ale tohle jsou investice do budoucna jako kráva. Mýmu strejdovi je 50 a ujel by asi všem mejm vrstevníkum, natož mě. Myslíte, že je to otázka jednoho roku? Ne, to je životní přístup. A když tohle vidím v porovnání s mym mladšim obeznim otcem, tak jako logicky odmítám ve 40 ráno vykašlávat jako kdybych měl tuberu, odmítám v 45 brát léky na vysokej tlak, protože jsem tlustej, v 50 mít bloklý záda a odmítám bejt v 55 zapsanej do pořadníku na novej kloub. Mám ten život jenom jeden, je to můj život. Lituju všechny ty, který potkávám denně, ty vyhlaslý padesátníky, jimž se život smrksnul jen na práci, televizi, párky s chlebem..Ježišmarjá, dokážu to bejt takovej jaký si to teď maluju? Neměli taky oni jiný představy? Nebudu mít v 45 taky panděro a nebudu uspokojenej tim, že se vozim v A8? No, snad si tohle pak přečtu. :-)

S kolem jsem se potkával už od malička a hlavní postava v rodině, která za to může, je právě můj strejda. Ve vztahu ke sportu a aktivitám, stejně jako k hmm.. hodnotovému životu a charakteru, to je přesnej opak táty. Čímž neříkám, že bych měnil (koneckonců kdyby byl můj strejda můj otec, asi bych tu nepsal.. :-D ) ale že jsem rád, že mě mohl aspoň trochu nakazit.

Vim, že teď o tom dost píšu a že to vypadá, že jsem se na měsíc zbláznil do pohybu a za měsíc budu třeba punker a za další budu greenpissák. Ale já to mám za a) v cyklech - vždycky to byl souboj kola s motorkama, někdy vyhrávalo kolo, někdy motorky. Naštěstí když mi bylo nějak kolem těch 16 chvíli vedlo kolo a tak se mi podařilo se trochu vytáhnout a přestat bejt oplácanej kulíšek :-). Takže už mám nějaký zkušenosti a myslím, že náš vztah má pevný základy, který snad něco vydrží. Jak předloni, tak loni jsem párkrát hodil kolo do auta a vyrazil někam dál. Teď nevim jestli 08 nebo 09 jsem po boku strejdy dokonce ujel svejch prvních 100km za den, na čež jsem ješitně hrdej, protože to bylo po Šumavě a ne žádný třeboňský placky.  Za b) je samozřejmě kolo únik. Parťák do nepohody. Možná je to tim, jak jsem jedináček, ale nevadí mi bejt pár hodin sám. Kolo posiluje svaly a mozek je taky sval ne? Což hlavně v poslední době bylo fajn. Jako jestli si myslíte, že mě to baví, stoupat 6kmh na nejlehčí převod do pětikilometrovýho trháku na přímym slunci, tak fakt ne. Nebo jet proti větru. To jsou ale chvíle, který si myslim každej potřebuje. Je to daný dobou, která nám žádný klacky pod nohy nehází. Skoro ideální svět, pak stačí sebemnší kravina a jsme rozhozený. Tohle jsou takový malinkatý, každodenní zkoušky a věřim, že to hodně pomalu, ale jistě, pomáhá - a že když si člověk hrábne někde pod vrcholem, tak ho pak kdejakej blbeček v životě nesejme. A když už sejme, tak místo toho abych já sejmul jeho, je lepší zničit sám sebe ve stupačkách. Co asi prožívali generace před náma? Kluci a chlapi v zákopech, lidi neprávem ve vězení, nevolníci na polích. Co ti měli za život.. a taky se z toho neposrali. Livestrong.

Samozřejmě je to subjektivní pojetí a já to nikomu nenutím. Jestli se někdo cítí sebejistej, když vydrží deset piv a nebo má stipendium, tak jeho boj. Ale já teď jedu životem tak jak jedu, abych byl lepší a abych měl něco na čem stavět, protože ty kilometry a ten hlad a ta posilka.. nejsou zadarmo. I proto to dělám, samozřejmě. Takže až se mi někdo bude chtít vysmívat, první moje otázka logicky bude, co jsi dokázal ty? A já těhle argumentů chci mít co nejvíc a tohle je jeden z nich. Neřek bych ale, že to je moje momentální poza, já doufám, že ne. Spíš jsem to v sobě znovu objevil. V nouzi poznáš přítele a to vlastně je. Nejsem tak línej jak jsem si myslel? :-) Baví mě to. Teď je to dřina, ale když zavřu oči a zatnu zuby vidím toho Lance jak šlape na Alp d Huez, vidím ty výlety v létě v krásný přírodě, kvůli kterejm to dělám, abych tam něco ujel a vidím taky tu slečnu dokonalou.

Jednoduše, pomáhá mi to. A k tomu abych měl motivaci, mi zase pomáhá on. Možná jsem dětinskej, trapnej, zastydlej - je mi to jedno. Je to můj život a vidim ho teď v jinym světle, musel jsem se na něco zase zaměřit - a tohle je fajn cesta, která tu vždycky byla a vždycky bude. Lepší než abych se utápěl v chlastu nebo chronicky rejpal, žejo. Navíc kolo se do jinýho cyklisty samo nezabouchne :-) Lanci, díky a doufám, že vyhraješ TdF 2010.

Tady jsou nějaký videa který fakt stojí za to:

1) výjezd na Alp d Huez a jeho slavný ohlédnutí za Ullrichem, největším rivalem, těsně před nástupem. V knize psal, že to nebylo záměrně, ale já myslim že víme svý. :-))

2. Jasně, reklama na Nike, ale taky má co říct. "Critics say I am arrogant.."

a 3. "Každej se ptá na čem jedu... Na čem jedu? Jedu na svym kole, 6 hodin denně. Tak co chcete?"

Doufam že ten článek nezní tak pateticky jak se obávám. Ale chtěl jsem jen předat to co a jak cítím a díky komu. Možná že za rok budu úplně jinej. Možná za měsíc. Možná po víkendu. Kdo ví. Ale až mě někdy potkáte a budu mít víc než 100kilo, připomeňte mi mě 28.4.2010. :-)