15.1.09 - 7.3.2010

Tak to by bylo.
Zase sám. Takhle mě vlastně ani blog nezná, hehe.. Co dál dělat? Rok jsem pro něco žil a teď to není. Konec bez výstřelu, nebylo nepřátel, není vítězů a poražených. Možná, že o to je to horší, ale aspoň to bylo hezký do poslední vteřiny. Racionální rozhodnutí od stolu, zatímco srdce buší a brada se třese. Poslední políbení. Zvláštní. I když já to nezkazil, nejsem naštvanej, jenom to holt bude chvíli bolet, to se stává. Všechny rány se hojí, pokud si do nich dobrovolně nebudu rejpat, ale snad aspoň tolik sebeúcty v sobě najdu.

Co teda teď? Připojit se k davu hladovejch, polykat lžíce trapnosti po večerních klubech... Nebo čekat až mě Popelka cvrnkne do nosu? Rozšířit si obzory homosexuálním úletem? :-)) Všechny fajn holky už jsou stejně rozebraný, tak asi zahořknu a aspoň se naučim jezdit enduro.

A už dost patetismu. Kluci přece nebrečí. Gender pyčo.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Summer of 69

Obrázek
.. Those were the best days of my life... Nejlepší den tohohle roku, jednoznačně. To je tak silný, existencionalistický - dechberoucí. A přitom nic vyjímečnýho a to je to krásný, protože se to může opakovat. :-) Celej den bez mráčku.. Vstal jsem brzo a svěží jako správnej abstinent, prošel si město a pár krámků a když se udělalo teplo, vyrazil na kolo. Zatím letos nejtvdší cesta a čas hodně podobnej těm loňskejm, což je paráda. Livestrong už méně než 1400km, to je hned. :-D Doma jen otočka a už je tu návšteva moto přátel, vyndat svojí motorku po 14dnech, pokec, svezení se jako spolujezdec na silniční 600, poslední věta před smrtí: To jsem myslel že to jede víc. :-D No OK, na jedničku těch 115 nebo kolik už bylo dobrý :-) Díky! Pujčení mého endura na louce poprvé. Na zahradu zalejt záhonky, posezení, sluníčko, pohoda a z přemíry dobrý nálady splnění slibu kamarádovi, že ho naučim na motorce. Louka podruhé, lehké vysvětlení a pak už jenom sledovat jak postupně jde motorka 3x k zemi. Neva...
Další informace

Zásada enumerativnosti právních pretenzí

(omlouvám se všem studentům, které sem přivedl google po zadání toho pojmu, ale zde nebude vysvětlen) 3.2. mám státnice, kdyby to ještě někdo na týhle planetě nevěděl. Jo, státnice ve druháku.  Ještě mi někdo někdo řekne, jak jsou práva pohoda, zaslechnu jedinej povzdech na maturitu a asi mi praskne cévka.  Místama se učim nejvíc ve svym životě a pořád je to málo, a to nemyslím jako tak hystericky málo a pak za 1, myslim to naprosto objektivně málo. Je to blbý. Po 15 letech v edukativním procesu se učím, jak se učit. Na druhej pokus se z toho snad po-učím.  Každopádně, došlo mi pár věcí. Za prvý, jestli někdy tu školu dodělám, tak na to budu hrdej. VŠ pro mě byla vždycky samozřejmostí, rodiče vzdělanci, můj gympl s vyznamenáním, navíc představa nekonečnejch mejdanů a zejména vize nevázaných dobrodružství jako z college porna.  A tak tu jsem a prodlužuju si mládí - nejsem finančně soběstačnej, takže nebýt toho, že moje babičky nesvítí, netopí a jezdí na kole přes měst...
Další informace