Dobrý lidi

Někdo si o mně myslí, že jsem arogantní sebevědomej sobec. Mně je to jedno, co si ty méněcenný hajzlové myslí, protože vim, že jsem lepší než oni. :-)

Jakej jsem nebo nejsem, holt vždycky budou soudit ty ostatní. Kéž by si každej z nich nejdřív potěžkal ten kámen, než ho hodí. Ale to teď neřešim. Důležitý je, že můžu vědět jakej chci bejt a jakej ne. A když někdy tápu, naštěstí čas od času potkam někoho, kdo je s takovou samozřejmostí férovej a hodnej, až mě to zarazí. Jelikož mi všední dny nemůže prozářit světlo boží, jsem vždycky strašně rád, když mi někdo pohladí duši svym nenápadnym skutkem. Určitě si to ani neuvědomujou, prostě jsou takoví. Zarážející je, že jsou většinou starší generace, ale vyjímky se najdou.

Nejsou ani rekordmani ve sportu, ani nemají nadupaný auto, nehrajou ve filmech, neřídí vládu, možná volí někoho jinýho než já, možná neví kdo byl Dorian Gray. Ale přesto na mě nějakym zvláštním způsobem zapůsobí jako vykukující slunce zpoza šedejch zimních mraků.

Snad se k tomu taky jednou dostanu, třeba někomu taky stačí, když podržim dveře od výtahu nebo upozornim, že dotyčné nebezpečně kouká tisícovka z kapsy.

Vypisovat celý příběhy asi nemá cenu, není na nic nic zajímavého. Někdo se prostě choval tak, jak bysme měli všichni. Na jednu stranu je zarážející, že to na mě má takovej efekt, což ukazuje na úpadek společnosti, na druhou stranu můžu doufat, že s každým takovym setkáním se stávám lepším. Blbý je, že to nemusí stačit, doba je tvrdá pro hodný lidi, hodný kluky. No a hodnej právník? Hehe.. :-)