Křivý záda
Nemyslim deformity páteře, to je m e t a f o r a. I když o zádech bych vám taky mohl něco říct, myslim, že ve 40 už bez Vicodinu nebo Tramalu nedám ani ránu. Ale tak už skoro rok se s tim snažím něco dělat, najít si nějakou tu rehabilitaci, žejo.. :-) Hlavně na tý fakultě to jsou někdy Muka.
No ale nosným tématem dalšího článku po delší době je problém spíše duševní, nežli fyzický.
Souvisí to s faktem, že tu už dlouho nebyla válka, žijem si v blahobytu a jediný starosti jsou psát petice proti zdražení nájmu nebo za zákaz nějaký hnusný motokrosový tratě..Takhle dobře se lidstvo NIKDY nemělo. Teda aspoň my, zápaďáci.
Pojďme se teď trochu zamyslet, podívat se sami sobě do těla, jak je na tom srdce a páteř. Příkladů z WW2 má česká historie spoustu, jak už na tý dobrý straně, tak i špatný.
Je okupace, Heydrich protektor. Máte svůj život, v rodině jakžtakž vystačíte s lístkama, chodíte do práce, kde montujete děla pro Wehrmacht, ale nijak horlivě. Prostě průměrnej člověk. Večer někdo zazvoní na dveře. Rozrušený mladík říká něco o odboji a prosí vás jestli by mohl na pár nocí zůstat u vás, protože zná z Anglie vašeho synovce. Pustíte ho? Pomůžete mu? Co když s ním přijde i gestapo? Zavřete dveře a vytěsníte z hlavy myšlenku pomáhat?
Dokázali bysme nyní vzít zbraň a jít bránit náš národ? Dokázali bysme riskovat život za Českou republiku a demokracii? Kolik z nás by hrdě stálo v první linii a kolik se rozbrečelo tváří v tvář nepříteli? Našli by se tu další Kubišové, Gabčíkové, Tři králové? Má dneska člověk šanci zachovat si něco, co by se snad dalo nazvat charakter? Škoda, že lidi o protektorátu moc neví. Ty příběhy, z kterejch jde mráz po zádech. Ale těm lidem to přišlo jako samozřejmost, když je zradil Mnichov, tak se sebrali do Anglie, vycvičili se a vrátili se. Do centra nazi moci. Každej musel vědět, že to je sebevražedná mise. Taky měli svoje rodiny, chtěli mít holky, hrát fotbal.. Jenže věděli co musí udělat a tak to udělali. Kolika lidem dneska ještě zbyly rovný záda..
U mě, jako snad budoucího právnika, je to ještě trochu vyšší filozofie. Pověst už jsem si stačil vybudovat arogantního hajzla, kterej se na ty práva fakt hodí. Super. :-) Nezaplatil jsem pokutu 100Kč a radši využil právní kličky. Budu horlivě zastupovat i vinný lidi? Budu lhát, abych si zajistil osobní prospěch? Dám si za sklo auta falešnou kartičku invalidy, abych mohl parkovat kde chci? Dám si trvalej pobyt k babičce, abych mohl brát sociální stipendium? Budu se bránit svadbě, aby moje partnerka brala příspěvky jako samoživitelka?
Ještě nedávno jsem řekl, že jedním z hlavních důvodů proč studuju to co studuju je, abych se naučil cestu bažinou a rašeliništěm, jako Král Šumavy, abych si uměl život co nejvíc ulehčit na základě paragrafů. Je to lákavý.. drahý auta, motorky, baráky, dovolený. A nebo to vyváží jeden pohled do zrcadla - co když tam uvidím obraz Doriana G.?
Nedávno jsem někomu, jehož nakládání s volným časem moc nechápu, řekl - Na co budeš jednou vzpomínat? Docela se musim pochválit, protože si myslim, že to docela hezky vystihuje carpe diem, život není o počtu nádechů, atd. Ale pak je to ještě druhá rovina - Jak na tebe budou vzpomínat ostatní?
Na tohle jsme ještě asi mladý, člověk čerstvě 20letej asi neměl čas světu ukázat, jestli je Čurda nebo Mašín. Navíc naše společnost zatím nedává moc zátěžovejch zkoušek. Ale život je dlouhej a historie mluví jasně. On ten průser přijde. Ať už to bude chřipka, který nikdo nevěří, nebo Íranská atomovka, nebo ofenzíva Afričanů. Opravdu si to zkuste představit, prostě konečně nějakej problém, kterej se od stolu nevyřeší. Neposereme se všichni z toho, mazánci rozmazlený? Až zemře každej pátej Čech třeba. Podívejte se kolik je v každý vesnici mrtvých kluků z WWI..
Bohužel - odvaha, rovnost, morálka - to se nedá naočkovat nebo nabrat práškama. Dá se to cvičit? Dá se někomu dávat za vinu, že při mučení gestapem/STB vyzradil co neměl? Kdo z nás by se nechal umučit k smrti a nic neřek... achjo. Respekt všem v historii, asi by se za nás dortíčky internetový styděli.
A tak nám (mně) zbývá se zatím snažit aspoň v těch malejch věcech. Každej ať si k tomu dojde jak chce, někdo vzorem vojenských a lidských hrdinů, příbuzných, někdo náboženstvím, ale výsledek je asi stejnej - mělo by nám bejt líp z toho, že se dobrovolně vzdáme nějakýho konzumního lákadla (předpokládám, že nejsme hajzli jen tak, ale jen když z toho něco kouká).
A třeba se pak neposadíme na zadek, až přijde pořádná zkouška.
Komentáře
Okomentovat