Tak nevim...

Nějak to neni to pravý ořechový. Mám se fajn, dělam krásný věci, venku je nádherně, ale všechno je tak povrchní. Asi vím proč tomu je a je to teda docela nefér, že si nechám takhle kazit prázdniny.

Nevím, jestli znáte ten pocit, kdy víte, že byste měli být šťastní, ale nejste. Nějaký spojení v mozku prostě nefunguje aby se vstříkla ta správná chemie do krve.

Trávím dost času venku, na kole, v přírodě, říkám si že se mi líbí Šumava. Včera jsem třeba sledoval západ slunce, vedle šuměl potůček, četl jsem si Kunderu a jako bylo mi fajn ale není to taková paráda jak by mělo. A nebo si to jenom vsugerovávám a sázím na špatný koně? Byl bych teď štastnější v hospodě s kámošema nebo za řídítkama motorky? Mám snad v sobě rozpor v tom co si myslím, že mě naplňuje a v tom co mě doopravdy naplňuje?

Přejde to až mi přijde ta blbá SMS? Bude nějaký racionální vysvětlení nebo jen další zklamání?

Jediné co jsem spolehlivě zjistil, že jsem závislej na netu. Tak si říkám, že když mi po 3Omin. hledání signálu konečně naběhla stránka, asi jsem byl nejšťastnější :-)