Tak Majkl nevstal...

Od tý doby co jsme s kámošem říkali, že by to byl komerční tah jako svině, kdyby oznámil svoji smrt a pak triumfálně nastoupil na šňůru, jsem fakt čekal, že na tom pohřbu se odsune rakev a on vstane oděn do zlatýho a všem zamává.

Sice jsem ho vůbec neposlouchal, ale pamatuju si jak jako malej mi máma k Vánocům chtěla koupoit jeho MC a já si vybral stavebnici. (SEVA 3).

A teď to poslouchám, dvacet let starý fláky, a říkám si bravo Majkle... ať už měl život jakejkoli, tak muzikant to byl masakrální. Proč jen nedostal šanci aspoň pár těch koncertů...

Tak si říkám jestli mám jet na ty U2 nebo ne. Třeba se rozpadnou, Bono zemře, nebo tak a já si to budu pořád vyčítat a poslouchat studiovky na PC. Jenže mě stále něco táhne k zemi, pořád na něco čekám. Kdybych to hodně přehnal, tak jsem jako paraplegik, neboť mozek mi funguje a plánuej co by a kde by, jenže tělo se nepohne, protože ... to prostě teď nejde. Jenže se bojím, že až to pujde, tak už zase budu jen chtít sedět doma a mít svůj klid.

Tak si říkám, kde je to moje carpe diem. No.. uvidím jestli najdu nějakého mecenáše který vyslyší moje prosby.

Třeba koukněte na tuhle fotku, je to z Rumunuska.. kam jezdí spousta čechů s motorkama pojezdit na parádni výlety plný zážitků:

Uaa lituju každýho dne strávenýho doma na prdeli, jenže já si prostě nemůžu dovolit žít jak bych chtěl. A to prosím pěkně opravdu neznamená chlastat šampaňský a vozit si prdel v Audi, nebo nakupovat De puta madre. Jen chvíli neřešit, poslouichat srdce...

Story o silnice silným, čára není zed, radší druhý než mrtvý aneb cesta do ČB a zase zpátky si asi nechám na jindy nebo nikdy...

Dobrou.