Vítězný doutník

Už je to tam, všechno podepsaný a není cesty zpět. Aspoň na půl roku teda.

Dneska jsem se zapsal na VŠ. Zkouška to byla těžká a nebál bych se to nazval druhým kolem přijímacího řízení. A to se skládalo jak z testu logického uvažování, tak i z testu fyzických předpokladů.

Dle dobrých mravů jsem dorazil na fakultu o akademickou čtvrthodinku později. Samotná cesta proběhla v pořádku, jel jsem metrem, dokonce jsem i přestupoval! Naladit znuděný obličej a hlědet si svého se mi dařilo vcelku dobře do té doby, kdy se pani v metru předemnou stojící začala volně a zlehka skládat na zem. Vcelku duchapřítomně jsme ji stihli zachytit a usadit. Naštěstí byla prý po odběru krve, tak doufám, že to tak bylo a neměla třeba Mexickou chrochřipku.

V hlavním měste panovalo dusno, což mi až do příchodu do přecpané vstupní haly nevadilo. Tam se však moje rozprouděné tělo uráčilo zahájit regulaci vnitřní teploty proudy potu a můj ležerně elegantní outfitek se stal nepříjemnou termoizolací. Potkávám spolužáka Martina se kterým pak strávím celý zápis.

Po úvodní rozcvičce cca 45min čekání na přidělení papírů nastal test byrokratické bystrosti.

V obálce obdržené od studijního odd. jsme obdrželi kvanta papírů, některé k vyplnění, některé vzory a některé informace. No snad bude stačit údaj, že k vyplnění jsem potřeboval skoro celou hodinu. Nadruhou stranu jsem to dal z fleku správně, nic nepřepisoval a posléze nezdržoval frontu. Jako například holčina která si na Index vlepila vystřiženou fotku ze svého rodinného alba :-)

Jediné větší úskalí skýtalo nečekané střídání Jména a příjmení potažmo Příjmení a jméno, stejně jako RČ a Datum narození.

Příchod zaměstnaňkyn Studijního do auly za účelem vybrání námi vyplněných archů vyvolal reakci jako z učebnic sociologických studií. My, dobře informovaní (asi polovina osazenstva) jsme věděli kde vždy začíná fronta a tak jsme celou přednášku paní referentky strávili zakleknutí ve startovacích zařízeních připraveni ke krátkému sprintu, který však záhy měl rozhodnout o zbytku našeho odpoledne. První start byl však rozhodčími označen jako ulitý a tak se startovalo znovu. Musím uznat, že se nám s Martinem druhý start povedl velice dobře a v první zatáčce jsme byli cca na 30min pozici. Ta se nám podařila víceméně ubránit, zejména díky odpadajícím bojovníkům, kteří se odsoudili k pěknému odpoledni strávenému v místnosti č.100

Musím přiznat, že z paní jsem měl respekt jako svině a tak se mi velice ulevilo, že mnou odevzdané papíry nepotřebovaly žádnou korekci.

A pak už jen maličkost, zařídit si ISIC pro UK. Ke dveřím dobíháme na cca 15 pozici, což je vypadá slibně do té doby, než si statisticky opravdu ověřím, že jeden člověk rovná se pět minut čekání.

Skrečuju zápas a odcházím zkusit druhou pobočku na Celetné ulici u Staromáku. Zde je fronta zhruba stejná, nicméně přepážky jsou zde dvě a navíc to odsýpá. Postojím, opět orosen po procházce v odpoledním dusnu, až konečně je mi vydána kreditka s mou hnusnou fotkou ale hlavně logem UK. A je to tam prostě.

Pak už jen cesta domu, liják jako prase, pořád, porád pršelo, pak chvíli ne, zase, teď ne, kafe a doma bylo slunečno a krásně. Po tolika dnech vidět Slunce, oh..

No a teď si tu kýčovitě piju skotskou a pálím doutník. Akorát, že je trochu tvrdej, červenej a roste v zemi. Aspoň prej dobře uvidím. No a Skotska taky neni uplne skotska, ale božkovská :-)

Celkový dojem konečně kladný a jsem spokojenej a plnej očekávání. Parta to budeme různorodá, ale už se díky facebooku a spolužácích formují nějaké seznamovací akce, takže se o svoji bohatýrskou duši nebojím.