Ich und mein Job

To takhle moje finanční krize vyvrcholila do fáze, že jsem pátý den v měsíci neměl za co existovat.

Možná si říkáte, co tak 19letej potřebuje k životu. Vlastně nic. Nemusím mít vůbec nic, ale já rád mám víc. A já mám docela hodně a tak to docela hodně stojí.

Že je období května vždy kámen úrazu mám ověřeno z minulých let. Ostatní čáasti roku mám poměrně dobře vykryté příležitostma pro babičky podsunout nějakou tu stovku, ale jaro je prostě hluchý místo.

A tak jsem jednou opět zašel na www.prace.cz i když jsem tam nikdy o žádnej dobrej džob ani pohledem nezavadil. Inu ale nabídka nebyla zlá, slovo dalo slovo a nyní pracuju pro agenturu STEM, kterou platí EU a Ministerstvo pro místní rozvoj. Prosím potlesk, děkuji.

---

Pointa mojí práce je stát někde blízko u hraničního přechodu a odjíždějících cizinců se ptát kolik utratili, jestli všecko OK a tak různě. Ptám se většinou německy, neboť moje pohraničí je krutě germanické. Ne, že bych německy neuměl, ale semtam se opravdu stydím, když někomu popřeju Gute Nacht nebo zaměním dvě skoro úplně stejný slova. Jazyková bariéra je taky důvod proč mě to moc neba, a to jsem tam byl 3x.

Díra v metrixu je v tom, že jsem placen od hodiny, nikoli podle odevzdaných dotazníků. V tom vidím zásadní chybu i když si nestěžuju. Jen je tu riziko kontrol, projíždějících kolem. Inu ještě jsem to štěstí neměl a tak dneska oslaben výraznou nechutí seděl jsem si v autě a hltal Kunderu. (Je fakt dobrej). Semtam jsem teda vylez, kdyby mě sledovali ze satelitu (což je klidně možný protože celá ta sranda stojí 140 mega) a oslovil pár lidí. Už jsem si stačil svým bystrým a neomylným pozorovacím talentem svoje klienty oťuknout.

HANS: Hans je typický mladý manager, věkem tak 35. Jako jediný vypadá, že má vkus pro oblečení. Čistě bílá košile s ohrnutým dl. rukávem, černé kalhoty, stříbrná hladká přezka, černý hranatý boty.

Auto většinou BMW. Jsou milí a častěji jsou to Němci.

FRITZ: Častěji Rakušák. Výrazně chudší, často auto Opel. Obléká se levně, typicky staré jeany i bunda. Kouří, je nepříjemný a pospíchá.

HELMUT: Poměr N a R stejný. Věk tak přes 50. Mám pocit, že se někde líhnou, protože to není možný kolik jich je. Auta různá, ne starší než 4 roky. Neumí řídit. Většinou cestují s manželkou Gottfriedou.Řídnoucí bílé vlasy, brýle, plátěná bunda a kalhoty vykasané až do pasu. Rakušani v tomhle věku poměrně nepřijemný, Němci gut.

Celkově srovnání národů... začínám mít radši Němce. Hlavně jim rozumím daleko víc. Ale úplně nejlepší jsou Švýcaři. Zatím teda 3 zkušenosti a maximální spokojenost. Nevím, jestli jsem měl jen štěstí na lidi, ale mluví krásně a zřetelně a jsou hodní a usměvaví a zajímají se proč a na co to dělám. Možná že je to tou hezkou zemí. Asi se tam podívám, někdy. Třeba do hotelu CUBE (jako kostka, ne libre... koho to zajímá nechť googlí je to fajn a mně se nechce dělat odkazy)

Vtip dneška je ale v tom, že jsem si pro případ kontroly radši pár dotazníků sám udělal, protože je to pořád jedno a to samý a tak vůbec to vím asi nejlíp né. Do konce směny chybělo tak 45min, čtu si jako obvykle, když tu kolem projede auto. Občasně jsem je kontroloval, šéfová říkala že mají pražský značky. Čekal jsem Oktávku nebo tak. Ale teď jsem jen na poslední chvíli uviděl logo firmy na červeným Volvu. Chaozz který jsem v autě předváděl by se dal přirovnat k včelímu roji v ponorce. Vystřelil jsem z auťáku a nenuceně pozoroval cvrkot. Jak na potvoru nikdo nejel mým směrem, takže po chvíli šéfík přišel, dali jsme řeč, zkouknul mi materiály (:-) ) poslech si jeden můj rozhovor (švýcar :-) ) řekl, že by to chtělo možná malinko víc aktivity a odjel. No, takže do konce chyběla půl hoďka a pravděpodobnost, že by se vrátil byla téměř nulová. Takže......

ne, počkal jsem tam a hezky si počet.

Cesta zpátky byla ve znamení vysokých otáček a vysoké spotřeby. Nevím proč to dělám (ráno jsem pospíchal, to jo) ale zpátky to nebylo nutný. Jenže už mám zase tne pocit, že to mám kompletně zmáknutý a užívám si jakej jsem borec a jak to ty ostatní neumí. Snad mi to vydrží.