Byl jsem v knihovně

A půjčil jsem si další Kundery. Nesnesitelnou lehkost jsem už dočetl, ale něco mi říká, že určitě ne naposled. Vypadá to, že doplní moje TOP3 společně s Malým princem a Třemi kamarády.

Každopádně už po vás nebudu chtít abyste něco četli, nebo se na něco dívali, skoro se i bojím tu o něčem napsat, že se mi líbilo nebo ne, protože to pak bude použito proti mě.

Jen jsem byl nadšený z mého dočasného znovuzrození literatury a myslím, že K. je dobrá cesta k tomu jak lidem jako já ukázat sílu knih. Když jsem použil K. - tak třeba Kafku vidím jako pravej opak.

No, takže jsem zvědavej co mi přinese Žert a Valčík na rozloučenou.

Pokud byste měli nějaký další tipy na podobnou literaturu, kde se na pozadí odehrává silný příběh, ale navíc jsou do díla zapojeny úvahy a lehce filozofické (avšak stravitelné) prvky, budu rád. :-)

Na závěr si sám napíšu aspoň jeden úryvek z konce NLB, ale snad nebude poslední. Je to z konce knížky, kdy hlavním hrdinům umíral pes, což není situace kterou bych neznal, jen zatím máme štěstí za každej den kdy můj pes ještě vyhrává prohraný zápas.

".. Tereza nechce obviňovat Tomáše ani sebe, nechce tvrdit, že jejich láska je a priori horšího druhu, než může být (alespoň v jejím nejlepším případě) láska mezi člověkem a psem, ta bizarnost v historii člověka, Stvořitelem pravděpodobně neplánovaná.

Ta láska je nezjištná: Tereza po Kareninovi (pes) nic nechce. Ani lásku po něm nežádá. Nikdy si nekladla otázky, které mučí lidské dvojice: miluje mě? miloval někoho víc než mne? miluje víc on mne, než já miluju jeho? Možná, že všechny tyto otázky, které se ptají po lásce, které ji měří,, zkoumají, vyšetřují, vyslýchají, ji také v zárodku ničí. Možná, že nejsme s to milovat právě proto, že toužíme být milováni, to jest, že chceme něco (lásku) po tom druhém, místo abychom k němu přistupovali bez požadavků a chtěli jen jeho pouhou přítomnost. "