Střípky

Mohl bych napsat několik krátkých článků, ale nebaví mě vymejšlet titulky, tak to pojmeme takhle.

Tak si to čtěte po částech, protože tu určitě dlouho zase nic nebude, tentokrát třeba až do 28.5..

---

To je totiž datum mojí maturity. Bylo mi úplně jasný, vzhledem k průbehu mýho života, kdy mám sice spoustu kliky v maličkostech, ale osudové okamžiky jsou pro mě vždy samozřejmě smolné, že budu maturovat jako poslední. Až takovou brutální smůlu jsem teda neměl a maturuju před před poslední, každopádně čtvrtek. Ano, mám více času se učit, ale kdo se o to prosil?

Včera jsem marně v Českých Budějovicích čekal na kurzu práva na naši sympatickou lektorku, aby odlektořila náš poslední seminář. Po 3/4 hodinách čtení reflexu jsem si všiml, že řady posluchačstva poměrně prořídly, a to tak, že jsem akorát zahlédl poslední odchazivší. Inu, sbalil jsem se teda taky a jel do IGY. Nicméně hned po příjezdu domů jsem na společnost Tutor odeslal brutálně výhružný email ve kterém nárokuju 350Kč za mně vzniklou škodu, jelikož jsem jel z Prachatic zbytečně. Tak uvidíme. Je to částka nepatrně dvakrát vyšší něž propálenej benzín, ale připočteme-li opotřebení vozidla, prostě to takhle vychází. A to prosím pěkně není z mojí hlavy, nýbrž přímo stát určuje kompenzaci 3,9Kč/km. Čert vem, že je to pro použití auta v podnikání, takhle to prostě je. Já si totiž nemusím vymejšlet a lhát a simulovat zlomený čelisti, já prostě práva a pořádku dosáhnu takovou cestou, abych se za sebe nemusel stydět, takovej já jsem a to očekávám i od lidí kolem mě.

Ale ještě chvílí mě takovýhle věci budou vařit krev a začnu to dělat taky. Bohužel. To je jako divoce souložit bez ochrany v Čadu nebo se nechávat pokousat od psa se vzteklinou. Párkrát, když máte kliku, se to dá přežít, ale zažívat to každej den, tak se prostě nakazíte. Zbývá tedy jen víra, že ty vzteklý psy člověk včas pozná a odkopne.

A tak mě potěšilo, že jsem tenhle víkend opět obnovil jedno dobrý přátelství, který poměrně utrpělo tím, s kým se teď nejvíc vídám. Jistě, láska by nikdy neměla narušovat ostatní mezilidský vztahy, psal jsem o tom i mou skvělou maturitní práci, nicméně kdo aspoň jednou zažil, tak ví, že to tak nejde a dokonce, že to může být potenciální epicentrum konfliktu ať už se drahou polovičkou nebo starýma znamýma. Využil jsem tedy situace, že jsem se na pár dní se 100% jistotou stal fyzicky single a pořádně si to užil. Snad nám oběma bylo dopředu jasný, že až se má milá opět vrátí, budeme se zase muset rozloučit, ale i tak si myslím, že to za to stálo.

Mám tě rád, příteli česneku.

Cha! To byl for co? A ta pointa... no sám žasnu jak mi to dneska jde. Já jsem celkově taková veselá kopa, třeba včera jsme na sebe s jednim autem vzájemně blikli, že nesvítíme. Bohužel často zůstávám nepochopen, v IGY jsem třeba si vybral jedno tričko, ale protože je tam hodně obchodů tak říkám dejte mi ho na stranu, já se kdyžtak stavim až to tu projdu. A slečny nasadily takový ty kyselý xichty a jasně, jasně... Uznávám, že je to věta nápadně častá asi jako My vám zavoláme nebo Mám tě ráda jako kamaráda.. ale já to vážně myslel upřímně. Prošel jsem teda kšefty a kromě pár námětů na fotku (bohužel za a) stejně nenosim fotak s sebou a za b) hlavně se pořád stydim na někoho namířit foťákem, protože tím mu říkáte, že je takovej looser až si to musim vyfotit) jsem žádný hezčí tričko nenašel. Vracim se teda do původní tričkárny a říkám tak jsem tady. Dle výrazu prodavaček jsem asi vyhrál titul Comeback roku a v celkovém pořadí zaujal místo za Ježíšem a Terminátorem. Tak jsem si tedy dovolil lehký žertík a říkám: Toste nečekaly, coo? A ony: nic. Achjo.

Navíc odpoledne, když jsme šli do hospody na hokej (osum nula heheheee), tak se mě číšnice zeptala (ona se takhle vlastně ptala všech, taková školácká chyba) jestli si dám něco k pití. No na takhle stupidně položenou otázku od hospodský se nedalo odpovědět jinak, než že ne.

Hm a málem jsem prvních 10min byl bez piva. Co to lidi s váma je, takovej dobrej for a ona to brala vážně. Má se ptát co si dám k pití když jdu do hospody ne? Dáte si něco k pití ať si nechá pro návštěvy na doma. Tak.

No, je venku docela hezky, tak se asi pujdu učit. Víte, že už jenom 8x půjdu do školy? Už jenom 8x ráno vstanu, už jenom 8x všechno půjde podle nějakýho řádu, jak jsem byl zvyklej 8 let a jak jsem to udělal zhruba 2000x. Už jenom 8x půjdu tou cestou do školy jako vždycky, už jenom 8x budu chodit po těch chodbách, které jsem přijal za svůj druhý domov a potkávat lidi, svoji druhou rodinu. A pak? Co bude pak? Kdo ví. Ach, žádný neví. Ale nic nebude jako dřív a já se na to ani moc netěším.