Connecting people

Miluju dobu ve které žiju. Říká se mi generace youtube, první email jsem si založil ve čtvrtý třídě což mohl být klidně rok 00, nakupuju na ebay, stahuju serialy, seznamuju se na internetu.

Homo virtualis.

Byli i naši předci tak fascinováni svou dobou? Říkaly si naše babičky jak jsou moderní s první čb televizí? Pochybuju. Dneska všechno letí vpřed a já jsem strašně rád součástí. Než se to někde přidře... dokážete si představit jít z toho blahobytu do války? Nikdy v historii se tolik lidí nemělo tak dobře jako my teď. Podívejte se na Římskou říši, jak to tam klukům šlapalo před dvěma tisíci lety. Myslíte, že honosný lid té doby napadlo, že tu na dalších 1000 let po nich bude tma?

Ale to jsem odběhl. Tenhle článek píšu fascinován tím, že ho můžu psát. Asi nechápete.

Odjel jsem do Strakonic pozdravit své babičky (osud - obě se jmenují Anny, bydlí ve stejném městě a narodily se ve stejný den jen jiný rok). Jelikož jsem jim chtěl ukázat nějaký fotky z plesu, vzal jsem mámin notebook. Záměrně jsem si na něj nenahrál žádný hry, hudbu ani seriály, abych se mohl věnovat rodině. Ale pak to přišlo.

V dosahu byly nalezeny bezdrátové sítě. Pro připojení klikněte zde.

Kam čert nemůže, nastrčí wifi. Ach, kvalita signálu sice nic moc, ale jak u babičky č.1 tak i u druhé v úplně jiné části města nalezl jsem nezaheslovanou síť a mohu surfovat.

Sorry baby, I´m lovin it.